30.09.2015 | Tomáš Davídek

SDH Sedlec oslavil v září roku 2007 130. výročí založení

130 let není z pohledu vývoje lidstva žádný významný věk, ale z hlediska činnosti nějaké organizace, to už je stopa v historii, pořádný kus odvedené práce a především pěkná řádka nezapomenutelných lidí. Tak je tomu i v případě Sboru dobrovolných hasičů v Sedlci.

Před 130 lety, 16. září 1877, byl založen v Sedlci pokrokovými občany Sbor dobrovolných hasičů. „Za život a majetek," dali si tehdy jako své heslo.

Myšlenkou založit sbor hasičstva zabývali se sedlečtí občané již delší dobu, umožnila jim to však až tzv. únorová ústava z roku 1861, která povolila zakládání různých spolků a organizací na území rakousko-uherské monarchie. Toho využili uvědomělí občané, kteří ve městech i na venkově zakládali čtenářské, ochotnické, podpůrné a jiné spolky, mezi nimi i sbory dobrovolných hasičů.

Nešlo však pouze o vůli, bylo zapotřebí také vybavení. Hasičské náčiní bylo příliš drahé a nebylo snadné získat potřebné prostředky. Dne 25. května roku 1876 byl vydán zemský zákon, kterým bylo uloženo obcím, jež měly přes 50 domů, zřídit dobrovolné hasičské sbory. Tohoto uzákonění využili i sedlečtí a starosta obce Eduard Černický ihned vydal provolání k sedleckým občanům, aby v co nejkratší době toto nařízení splnili.

Dne 15. dubna 1877 byla konána valná hromada sedleckých občanů a ti se jednohlasně vyslovili pro založení sboru. Byl zvolen sedmičlenný komitét a uloženo vypracovat v době co nejkratší stanovy sboru.

Na valné hromadě dne 13. května 1877 byly spolkové stanovy, obsažené ve 24 článcích, 76 přítomnými občany přijaty. 16 září se pak konala první valná hromada členů. Bylo přítomno 31 členů činných, 14 přispívajících a 5 zakládajících. Zvolen byl první výbor, který měl následující složení:

Předseda sboru – Eduard Černický, starosta v Sedlci
Jednatel a pokladník – František Vaniš, městský tajemník
Velitel – Jindřich Špirhanzl – stavitel
Podvelitel – Josef Šourek, pokladník záložny v Sedlci
Nadlezec – Josef Černický, mydlář
Za sbor stříkačníků Václav Nigrín a František Mika

Za přispívající členy byl do výboru zvolen Viktor Franz, notář v Sedlci.

Již roku 1878 bylo činných 48 členů, 31 přispívajících a 8 zakládajících. Zakládajícími členy byli ti, kteří složili podíl 25 zlatých a platili ročně příspěvek 10 zlatých. Členské příspěvky byly stanoveny hodně vysoké, aby si sbor mohl pořídit potřebné vybavení. Činní členové platili ročně 50 krejcarů a přispívající 2 zlaté. Tím ale bylo znemožněno slaběji situovaným občanům stát se členy sboru.

Roky šly, přibývalo členů, požární techniky i zachráněných životů a majetku. Pořádaly se plesy, cvičení, sjezdy. Roku 1885 byl pořízen a 31. května i slavnostně vysvěcen spolkový prapor.

Roku 1903 byla založena Hasičská župa sedlecká, k níž se přihlásily sbory z Borotína (rok založení 1889), Brtce (1925), Cunkova (1924), Divišovic (1903), Dobrošovic (1903), Dvorců (1936), Chlumu (1924), Jetřichovic (1901), Kvasejovic (1900), Květuše (1894), Kamenné Lhoty (1932), Starcovy Lhoty (1926), Mezna (1904), Měšetic (1904), Myslkova (1908), Nadějkova (1880), Nosetína 1913), Orlova (1898), Pohoří (1904), Prčice (1888), Přestavlk (1901), Ředic (1894), sbor sedlecký (1877), smrkovský (1898), střezimířský (1896), sušetický (1924), svořížský (1928) a vrchotický (1906).

V červnu roku 1904 se sbor zúčastnil slavnosti položení základního kamene nové školy. Téhož roku zemřel zákládající člen sboru a jeho dlouholetý velitel Jindřich Špirhanzl. Roku 1909 byla zakoupena správou obce parní stříkačka od firmy A. Smekal.

Činnost sedleckého sboru byla dvakrát přerušena, vždy světovou válkou. 26. července roku 1914 byla vyhlášena mobilizace a do zbraně bylo povoláno 9 členů sboru. V této válce nakonec ztratili místní hasiči ze svého středu deset činných členů. S koncem války a rozpadem Rakouska – Uherska se strhla vlna vlasteneckého nadšení. Vlády se ujala mladá Československá republika, mladá krev přišla i do sboru.

Výročí 50 let trvání hasičského sboru v Sedlci bylo důstojně oslaveno na akademii konané dne 11. září 1927. Oslava, na které nechyběly slavnostní projevy, hasičské cvičení i kulturní program, byla zakončena taneční zábavou.

V roce 1928 se do sboru poprvé přidaly i ženy a vystoupily na sjezdovém cvičení v Nadějkově.

Činnost sboru od roku 1918 až do roku 1938 byla mnohostranná. Členové hasili všechny požáry v Sedlci a širokém okolí. Vypukl-li někde oheň, byli vždy pohotoví. Na počátku roku 1938 se objevila v odpoledních hodinách na obloze neobvyklá záře. Členové sboru okamžitě vyjeli hasit, vrátili se ale s nepořízenou. Šlo totiž o velkou polární záři. Pochopitelně, že o výsměch pak nebyla nouze.

Jako by však ta záře na obzoru byla předzvěstí daleko většího „požáru". Požáru, který postupně zachvátí celý svět. 21. května 1938 odešli mladí hasiči ze Sedlce s pevným odhodláním bránit naše hranice. V září téhož roku se smutní vraceli domů. Nacistická rozpínavost pohltila Sudety. Schylovala se 2. světová válka a nešlo to již zvrátit.

Píše se rok 1939, naši zem obsadilo nacistické Německo, nastaly těžké časy. Zemská hasičská jednota na příkaz německých okupantů vydala rozkaz, který se týkal změn ve stanovách hasičských sborů. Rozkaz nařizuje přijetí změn a nepřipouští žádný odpor. V kronice sboru je u roku 1939 učiněn tento zápis: úplná okupace od 15 března. Okupanti i v naší obci zničili zájem pracovati tak, jak nařizovali. Členové ochabli v činnosti ve sboru a pouze v případě, že vypukl někde požár, zasáhli vždy tak, jak jim láska k bližnímu přikazovala… K roku 1940 pak zapisovatel ještě dodává: Okupanti využívají na 100% svou moc. Dávají sboru příkazy a nařízení, která se neplní a bojkotují. Práce ve výboru i mezi členy ostatními nemá žádnou cenu. Vládla nekázeň, na cvičení se nechodilo a snad každý zapomněl, co se dříve naučil. Žádný nechtěl převzít nějakou důležitou funkci…

Činnost sboru probíhala jen z nezbytných důvodů. Na schůzích se jednalo o údržbě hasičského náčiní, obleků a bot. Hasiči dělali prohlídky komínů, střech, půd a vodních zdrojů. Na poslední schůzi ve válečném období konané 11. března 1945 oznámil velitel sboru Josef Benda, že byl náletem značně poškozen Hasičský dům v Praze a vyzval zejména mladé členy, aby se podíleli na jeho opravě. Přihlásilo se 12 členů, další nabídli materiální pomoc.

2. světová válka se chýlila ke svému závěru, avšak Sedlec ani Prčice si ještě oddychnout nemohly. Nejtěžší chvíle teprve měly přijít. 7. května byli mezi 21 sedleckými občany, které nacisté týrali a poté zastřelili, také 3 členové hasičského sboru. Na konec vraždění nacisté vypálili školu. Sedlečtí hasiči ji nesměli zachránit. Popis těchto květnových událostí je zaznamenán v kronice sedleckého sboru.

Skončila druhá světová válka. Ti co přežili, se zvolna vraceli k normálnímu životu. Prožité útrapy je poznamenali navždy. Na první poválečné valné hromadě, která se konala 8. července 1945, čítal sbor sedleckých hasičů 35 členů činných, 4 přestárlé a 74 přispívajících. Starostou byl Václav Šourek, jednatelem Josef Hůzl a velitelem Jiří Fára. Nově vstoupili Jan Skopec, Václav a Jan Vandělíkovi a Václav Vrána.

Již v únoru roku 1946 se konal první poválečný hasičský ples. Z jeho výnosu věnoval sbor 1000 korun na stavbu nové školy, zakoupil 17 párů rukavic a látku na 6 hasičských plášťů. Rozpočet sboru v roce 1947 činil 51 306,–Kčs. Oslavy 70. výročí založení sboru byly ale odloženy na rok příští.

Z knihy požárů té doby vybíráme jeden z větších zásahů sboru dobrovolných hasičů. Dne 29. ledna 1947 ve 20 hodin vypukl požár u pana Filipa z Prčice v jeho truhlářské dílně. Příčinou byla přítopná kamna. Požár se následně rozšířil i na staré obytné stavení. Při zásahu bylo použito přes 400 m hadic a oheň se podařilo lokalizovat ve 22.30 hodin. Na této akci zasahovali mimo jiné i hasičské sbory z Prčice, Přestavlků a Měšetic. Obytné stavení i s přilehlým obchodem v celkové hodnotě 250 000 korun se nakonec podařilo zachránit, a to i napříč tomu, že venku panovalo –18°C mrazu a sněhová pokrývka dosahovala 40 cm.

V roce 1949 byla obnovena osvětová činnost, kdy do hlášení městského rozhlasu byly pravidelně vkládány relace protipožární ochrany. A začalo se dařit. Vedle své pravidelné hasičské a preventivní činnosti se členové věnovali též pořádání kulturních akcí – plesy, oslavy masopustu a tučné čtvrtky. K tomu účelu byl na dva roky zvolen zábavní výbor. Sbor se v té době těšil takové vážnosti, že někteří občané na něj pamatovali i ve své závěti.

V padesátém roce byl pro potřebu sboru zakoupen zánovní nákladní automobil značky COMMR za 100 000,– Kčs, přičemž sbor ze svých prostředků hradil více jak polovinu z ceny.

V roce 1951 se mění název Sboru dobrovolných hasičů na Místní jednotu Českého hasičstva. Dlouho však nevydržel, roku 1953 dochází na základě zákona o státním požárním dozoru a požární ochraně k další změně názvu organizace, a to na Československý svaz požární ochrany. Tak jsme ho znali až do roku 1991. Bylo mnoho těch, kteří si na slovo požárník nemohli zvyknout a dlouho jim nešlo „do pusy", avšak výraz „hasič" byl jako buržoazní termín na indexu a nesměl se používat.

Ve funkcích starostů se postupně vystřídali Václav Šourek (1948 – 1962) a Josef Michálek (1962 – 1966). Velitelem byl Jiří Fára (1945 – 1965), po jeho smrti byl zvolen V. Vandělík a v roce 1966 ho nahradil Jaroslav Vodrážka. Do sboru vstoupili též noví členové: František Míka, Mánik Petr, Kubka Jiří, Kouba Stanislav, Václav Pilík, Jaroslav Vodrážka, Josef Vostřák, Chomát Jiří, František Havel, František Heran, Bohumil Janů, Miroslav Kabíček, Antonín Lindauer, Josef Zavadil

Roku 1960 byl zrušen okres v Sedlčanech a Sedlecko bylo připojeno k okresu Benešov. Roku 1966 se obec Sedlec-Prčice zapojila do soutěže o titul Vzorná obec. Požárníci slíbili pomoc, odpracovali 100 brigádnických hodin v rámci akce Z (zadarmo) na zvelebení města. V témže roce byl do závodů zaveden poplachový systém – telefonické oznamování požárů. V těch závodech, kde pracovalo více požárníků, byla utvořena výjezdová družstva. Jedno družstvo bylo v podniku Labora a druhé v oblastních dílnách Zemědělského zásobování.

Byla to léta rozmachu, i když ideologicky utvářená vládnoucí KSČ. Činnost požárnického svazu měla být ukázkou vyspělosti socialistického zřízení, jeho péče o občana a socialistický majetek. Pro sedlecké hasiče, či chcete-li požárníky, to byly roky aktivní činnosti. Zapojily se nejen ženy, ale také mládež. Pořídilo se značné množství modernější techniky, vybudovalo se kvalitní zázemí. Pro sbor byla pořízena Tatra 805, zvaná Kačena, se kterou se vyjíždělo k požárům i na soutěže. Na ty většinou delegovali 2 družstva mužů a jedno družstvo žen. Vedle tradičních hasičských plesů se pořádaly také různé koncerty, například koncert požárnické kapely Václava Polaty ze Sušice či Kmochova dechového orchestru.

Rok co rok se v zápisech kroniky objevuje výčet úspěchů, vyhraných soutěží, získaných odznaků. Vedle toho jsou však seznamy těch, kteří sbor opustili navždy. V září roku 1965 tragicky umírá velitel Jiří Fára. Chtěl pomoci při hašení požáru v Malkovicích, doběhl ještě k hasičské zbrojnici, zde ale padl, selhalo mu srdce. Ve funkci velitele působil plných 20 let.

Nadešla sedmdesátá léta, léta normalizace, což bylo oficiální pojmenování pro čistky, propouštění ze zaměstnání, zavedení tuhé cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací (Junák, Sokol, KAN ) a dalších represivních opatření, které následovalo po násilném potlačení Pražského jara v roce 1968. V bezpečnosti, armádě, odborové organizaci, v povolených zájmových organizacích i samotné KSČ byly provedeny důkladné čistky. Kádrování z hlediska postoje v roce 1968 vytrvalo po celou dobu normalizace. Mnozí lidé žili v této době dvojí život a měli dvojí názory – jedny oficiálně, druhé v soukromí. Přesto toto období nelze jednoznačně zatratit. Očima řadových hasičů přineslo i mnoho pozitivního.

V sedmdesátých letech je započata dráha požárních družstev nejen pro zásahy, ale i pro hasičská cvičení, je založen hasičský sport. Jsou utvořena 2 družstva mužů, kteří se se střídavými úspěchy zúčastňovali hasičských klání celého okrsku. V těchto letech vstupují do sboru i Vladimír Kukačka, František Hájek, Pavel Hájek, František Heran ml., František Miňha, Miroslav Jonáš, Miloslav Košíř, Josef Chaloupka, Jaroslav Kratochvíl, Václav a Antonín Šetinovi, Antonín Pilík, Zdeněk Pechač, Jan Vandělík ml., Vaclav Hůša a další. Sbor čítal v průměru 60 činných členů.

Při oslavách 95. výročí na stadionu v Prčici se naše družstvo v rámci okrskové soutěže umístilo na 3. místě. V roce 1973 byl dán do opravy spolkový prapor. Svým stářím (z roku 1885) byl však již tak poškozen, že opravit nešel. Proto byl dle originálu zhotoven prapor nový, který je věrnou kopií praporu původního.

Roku 1974 je připisován počátek mladých hasičů a hasiček ve sboru sedleckém. Jejich výchovu si vzali na starost František Heran ml. a Miroslav Kabíček, na jehož památku pořádáme každoročně memoriál. V zakládající listině, která čítala přes 20 dětí, jsou mimo jiné i jména věrných hasičů: Jiří Fára, Milan Havel, Vlastimil Halaš…

V roce 1975 je pořízen první cisternový automobil Š 706 – kropička. S velikým nadšením hasičů a dělníků oblastních dílen byl z vraku postaven na svou dobu revoluční zásahový automobil. Pořízení tohoto vozidla stálo 140 000 Kčs.

V roce 1977 slaví sbor 100. výročí od svého založení. A oslavy jsou to pořádné. Trvaly tři dny. V pátek se konala slavnostní schůze, v sobotu pokračovaly výstavou požární techniky a zakončeny byly v neděli soutěží v Oboře v Uhřicích. Na samotný závěr soutěže byl proveden útok na maketu chalupy starou i novou požární technikou. Předvedla se dokonce i cisterna s ukázkou zásahu vodního děla s přísadou pěnidla. Na výroční schůzi v prosinci tohoto roku byl zvolen do funkce předsedy sboru pan Bohumil Janů, funkci velitele zastával Jaroslav Kratochvíl. Do sboru přistupuje nově Karel Dvořák – kominík a Václav Jankovský.

Vedle těchto výčtů však zbývá ještě dodat soupis z těch nejsmutnějších – výčet těch, kteří náš sbor v sedmdesátých letech opustili navždy: Václav Hejhal – strojmistr, Antonín Valát – preventář, František Hájek, Jan Hůša, Josef Michálek, Václav Souček, Josef Benda, Rudolf Majer, Karel Kuranda.

80. léta jsou charakterizována neustálým bojem našich hasičů s orgány státní správy i s OV ČSOP v Benešově. Přednost dostávají jiné akce MNV, jistě také v této době potřebné, ale na hasiče se jaksi neustále „pozapomíná". Co je platné nadšení hasičů při obnovování techniky, zlepšování svých schopností a systematická práce s mládeží, když sbor pro tuto práci nemá vyhovující zázemí. Působí ve staré požární zbrojnici s dřevěnými, skoro rozpadlými vraty, kde navíc chybí topení. Když se koná schůze nebo proškolování mladých hasičů, musí se nejprve vyjet na dvůr s cisternou, aby bylo kde posedět. Ale jak se říkává „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…", právě při pořádání tradičního hasičského plesu v Přestavlkách dne 5. února 1983 o 21. hodině noční vypuká u pana Boučka v Sedlci požár. Hoří bývalá strojírenská dílna. Ačkoliv se hasiči dostavili v poměrně krátkém čase, nebylo čím hasit. Cisterna, která stála v zamrzlé dílně, byla vypuštěna. To už byly ohroženy i bytovky radiokumunikací a sousední dům pana Houdy. Asi by došlo k nejhoršímu, kdyby nezasáhly požární jednotky z Votic. Bez jejich pomoci by se požár nepodařilo zastavit a škody by dosáhly nebývalé výše.

Právě při tomto požáru se prokázalo, jak důležité je mít vytápěnou garáž pro cisternu a další techniku, neboť při velkém mrazu nefungovaly ani hydranty a zamrzaly hadice při dopravě vody.

V roce 1984 po nástupu nového velitele sboru Josefa Chaloupky je započato s opravou požární zbrojnice. Ta spočívala v prodloužení garáže tak, aby se do ní cisternový automobil pohodlně vešel a její zateplení, dále v opravě stropů, nových vrat a nové střechy. Byla také zrekonstruována elektroinstalace a provedena montáž akumulačních kamen. Zásluhou našeho velitele přichází do sboru novější technika – nová požární stříkačka PS12, cisternový automobil Tatra 148 CAS32 a požární automobil značky IFA.

Požárníci v těchto letech, kromě pořádání různých kulturních a společenských akcí a nespočetných brigád pro MNV a zbojnici, nezapomínají ani na výchovu mladých hasičů a dorostu. Zúčastňují se pravidelně krajských soutěží. Organizují také námětová cvičení pro celý okrsek Sedlecka.

Od roku 1986 se naši členové školí na pozice velitelů a strojníků výjezdových jednotek. To je vlastně počátek výjezdových jednotek obce, dnešních JPO II. V 80. letech působí ve funkci předsedy sboru Bohumil Janů a Vladimír Kukačka. Do sboru též přistupují Roman Chaloupka, Alois Davídek, Jaroslav Kabíček, Tomáš Kadleček, Jan Kosík, Jaroslav Novák, Bohumil Pilík, Jan Pištěk, Tomáš Seidel, Jiří Valát, Libor Vyskočil, Zdeněk Včelák, Václav Davídek.

Bohužel, náš sbor v té době navždy opustili Jaroslav Pešek, Jan Peterka – rodák z Přestavlk, Josef Kadeřábek, Jan Pešička, Václav Kuneš, František Procházka a Josef Hofman – bývalý kronikář, který pocházel ze Sušetic a měl velikou zásluhu na dopsání kroniky v předválečných letech ztracené. Tuto kroniku v roce 1977 nalezl člen sboru pan Petr Máník. Josef Hofman ji doplnil o chybějící záznamy a pokračoval v jejím vedení. Po jeho smrti se ujal funkce kronikáře sboru Václav Vandělík.

V 80. letech sbor zasahuje u 30 požárů na Sedlecku, ale je zván i na jiné okrsky.

Nadešla devadesátá léta. Ve sboru s příchodem nových mladých členů započíná velká éra soutěžních družstev v požárním sportu, a to jak v kategorii mladých hasičů, dorostenců, tak i dospělých. Do soutěže hry Plamen se zapojují jedno, někdy i dvě družstva mladších a dvě družstva starších žáků. V kategorii dorostu pravidelně soutěží dvě družstva, jedno chlapecké a jedno dívčí. Starší žáci a dorostenci v té době čtyřikrát vyhrávají okresní kolo a postupují do kola krajského. Největších úspěchů dosahují starší žáci ve Vlašimi, kde se umístili na 3. místě. Dorostenci získávají třetí místo v Rakovníku a v Rožmitále pod Třemšínem místo druhé. Jen malý krůček je dělí od možnosti postoupit až na mistrovství republiky a ztrátou pouhé desetiny vteřiny končí soutěž,. Členy tohoto družstva byli: Miroslav Matěja, Tomáš Skála, Jiří Chocholoušek, Petr Chocholoušek, Martin Kolář, Tomáš a Michal Davídkovi, Lukáš a Pavel Heranovi a Martin Hejhal. Vedoucími družstva byli František Heran, Václav Davídek a Roman Chaloupka, ten si vzal na starost ty úplně nejmenší hasiče a hasičky, kteří k našemu sportu v té době našli cestu.

Ale i družstva dospělých se činí. Na okrskových cvičeních pomalu nemají konkurenci. Základem jejich úspěchů je vysoká aktivita při nácvicích a trénincích. Pokaždé soutěží minimálně dvě družstva mužů do 35 let a jedno nad 35 let a získávají 8 prvních, 6 druhých a 4 třetí místa. V okresních kolech zaznamenali naši muži nejlepší umístění v roce 1998 ve Vlašimi, když skončili třetí.

V devadesátých letech sbor pořizuje novou stříkačku PS 12 a sportovní stříkačku, dále pak nové hadice, savice a v neposlední řadě také montérky pro soutěžící. Z rozpočtu města je sbor vybaven i další výstrojí a výzbrojí, je zakoupen nový výsuvný žebřík, plovoucí čerpadlo, požární obleky, boty, přilby, opasky a dýchací přístroje pro výjezdovou jednotku obce. Ta v té době čítá 25 členů. Pro zvyšování své akceschopnosti a připravenosti absolvují její členové námětová a tématická cvičení v rámci okresu Benešov.

Škoda jen, že stále sbor sídlí v prostorách staré zbrojnice, tedy stodoly v osmdesátých letech sice zrekonstruované, ale kde již začíná být těsno. Prostřednictvím svých zástupců v zastupitelstvu města se proto snaží prosadit své požadavky na vybudování důstojného stánku pro sedlecký sbor, o moderní požární zbrojnici, kde by našla své místo i výjezdová jednotka obce a klubovna pro mladé, kteří v té době čítají 50 členů. Ačkoliv je i vybráno místo pro vybudování zcela nové zbrojnice, nedochází ke schválení projektu a je požehnána pouze její celková rekonstrukce. Ta proběhla v roce 2000 a výraznou měrou se na jejím prosazení a zajištění dotace podílel člen Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky poslanec František Vnouček.

V devadesátých letech sbor zasahuje u 48 požárů a 12 technických zásahů. Z největších požárů musíme zmínit požár z roku 1990, kdy hořela silážní věž na farmě v Prčici. Výjezdová jednotka zde zasahovala téměř 24 hodin. V roce 1995 hořel bývalý „okresák" na náměstí v Sedlci. Příčinou požáru bylo vznícení trámů zazděných do komína, od nich se oheň rozšířil mezi stropy jednotlivých pater domu. Dalším velkým požárem který byl zaznamenán v Knize požárů SDH Sedlec, byl oheň v roce 1999, v Ješeticích vzplály haly na uskladnění slámy. Tehdy zde zasahovala veškerá naše dostupná technika v součinnosti s hasičským záchranným sborem Benešov, přítomno bylo i 20 členů naší výjezdové jednotky. Situaci komplikovala nutnost dopravy vody z větší vzdálenosti.

V roce 1997 sbor oslavuje 120. výročí založení. Na náměstí v Sedlci je připravena výstava staré i nové techniky, výstava z historie sboru a za účasti 8 požárních družstev jsou vděčným divákům předvedeny požární útoky, ale také přetahování lanem nebo pivní štafeta. Malou ukázkou ze svého umění se předvedli také mladí hasiči. Hasiči z Votic zde zase ukázali likvidaci požáru osobního automobilu a vyprošťování osob.

V devadesátých letech byl sedlecký sbor, mimo již výše jmenovaných, posílen o tyto členy: Václav Boháč, Stanislav a Jan Harvanovi, Lukáš Hejhal, Petr Hudák, Radek Karas, Michal Lalák, Tomáš Kořán, Pavel Tůma, Ludvík Peterka, Zdeněk Skála a Skálová Lenka, Jiří Fara ml., Marek Seidel, Michal Vrabec, Pavel Prášek, Martin Chocholoušek, Volek Petr a děvčata: Aneta a Iveta Havlovy, Lenka a Adélka Dvořákovy, Kateřina Tůmová a Romana Koblihová.

Bohužel, navždy sbor v těchto letech opouští tito naši členové: v roce 1991 František Heran – člen od roku 1927, dále pak Vladimír Stibor, Josef Bursík, Antonín Lendauer, Miroslav Kabíček – zakladatel mladých hasičů v Sedlci, Václav Šetina – dlouholetý jednatel a Antonín Šetina – strojník sboru. Josef Benda – dlouholetý velitel sboru, jehož otec byl jedním ze zakladatelů hasičského sboru v Sedlci.

Nadešlo nové tisíciletí. V roce 2000 začíná kompletní přestavba hasičské zbrojnice. Budova je plně vytápěna a v jejích útrobách se nachází veliká garáž pro cisternová vozidla, dvě garáže pro požární automobily a stříkačky, sklad pro výzbroj a výstroj, sklad PHM, kancelář velitele a výjezdové jednotky. V patře pak zasedací místnost s příslušenstvím a klubovna pro mládež. Zbrojnice byla slavnostně otevřena 8. září roku 2001. Slavnostního aktu byli mimo zástupců města a okresu přítomni také ing. Zdeněk Vojíř, poslanec Senátu ČR, František Vnouček, poslanec Parlamentu ČR a Jan Žižka, vrchní velitel zásahových jednotek ČR. 4. října byla naše zbrojnice také slavnostně vysvěcena P. Františkem Masaříkem. Ten při té příležitosti sboru věnoval sošku sv. Floriána – patrona hasičů – jenž od té doby zdobí její průčelí. Když v roce 1877 naši hasičští prapředci pokládali základy své dobrovolné činnosti a nedaleko náměstí nalezli své první útočiště, jistě netušili, že tu bude jednou stát moderní, prostorná a také krásná zbrojnice. Vždy, když člověk do jejích prostor vstoupí, dýchne na něj kus historie.

Od roku 2000 se naše výjezdové družstvo účastní taktických cvičení požadovaných okresním sdružením hasičů a HZS Benešov, vždy s velmi dobrými výsledky. V roce 2003 noční taktické cvičení pořádá také náš okrsek. Není však jediné, v roce 2001 a 2007 jsme pořádali okresní kolo hry Plamen a v roce 2007 v něm naši mladí hasiči i vítězí.

V roce 2005 jsme na počest průkopníka a zakladatele mladých hasičů Míry Kabíčka začali pořádat memoriál nesoucí jeho jméno. Zde je však nutné připomenout i jeho spolupracovníka Františka Herana, dosavadního člena sboru, který Mírovi Kabíčkovi s mladými hasiči pomáhal a na jejich vzniku měl nemalý podíl. Vedle těchto dvou jmenovaných se o náš dorost dále starali Josef Chaloupka, Václav Davídek, Jiří Brázda, Tomáš Skála. Novými vedoucími jsou pak Roman Chaloupka, Iva Sedláčková, Tomáš Kolář, Martin Chocholoušek. Těm všem musíme poděkovat za to, že má o hasičský sport a vůbec o hasiče zájem takové množství dětí. Náš dorost zaznamenal největší úspěchy v roce 2005, kdy na krajské soutěži v Čáslavi získali chlapci 3. a děvčata 4. místo.

Velmi úspěšná a důležitá pro sedlecký sbor a jeho členy je v loňském roce započatá soutěž jednotlivců. V krajském kole v Neratovicích letos získala Adéla Dvořáková 3. místo, Martin Chocholoušek tuto soutěž vyhrál a postoupil na mistrovství republiky do Zlína. Tam pro naše barvy získal krásné osmé místo.

Družstva mužů a žen však nezůstávají za svými mladými kolegy pozadu. V okrskových kolech jim vždy patří přední umístění a v okresních kolech, kterých se pravidelně zúčastňují, získávají také nejlepší výsledky – letos ve Vlašimi naši muži 3. a ženy 2. místo.

Sedlecký sbor v současnosti disponuje moderní technikou, kterou představuje požární automobil IFA – v roce 2005 vlastními silami přestavěn a vybaven moderní výzbrojí (dýchací přístroje, motorové pily, vysokotlaké čerpadlo, elektrocentrály, elektrická kalová čerpadla). V roce 2006 byla od vojska pořízena zánovní cisterna na podvozku T 148, kterou naši členové přizpůsobili pro potřebu výjezdové jednotky JPO II. Objem nádrže má 17 000 litrů a slouží především k dopravě vody na místo požáru. Dalším vozidlem je Tatra 148 CAS 32, která je ve sboru již od 80. let minulého století, v letošním roce se dočkala generální opravy. Velkým přínosem bylo také získání terénního automobilu NISSAN.

V letech 2000 – 2007 sbor a jeho výjezdová jednotka zasahuje u 36 požárů, provedla 10 technických výjezdů, 8 výjezdů na odklizení spadlých stromů po vichřicích, které v poslední době náš kraj tak často ohrožují a 10 výjezdů k čerpání vody ze sklepů. Zasahovali jsme samozřejmě při ničivých povodních v roce 2002 i v roce loňském. Sbor za pomoc místnímu obyvatelstvu i další činnost obdržel ocenění Ministerstva vnitra a HZS Benešov.

Kromě těchto akcí se naši členové aktivně podílí téměř na všech kulturních a společenských akcích ve městě. Pořádáme plesy, výlety, dětské tábory. Vystupujeme při oslavách města, pomáháme s organizací tradičního Derby.

Jednou z nejsmutnějších povinností každého hasiče je vyprovodit na poslední cestě svého kolegu, kamaráda. Naše řady navždy opustili František Míka, Josef Vostřák, Jaroslav Fara a Jaroslav Kratochvíl – bývalý velitel sboru. S hlubokým dojetím vzpomínáme všech našich bratří, kteří se 130. výročí nedožili.

Na závěr našeho pravidelného povídání mi dovolte, abych tímto způsobem poděkoval všem těm, kteří se o rozvoj Sboru dobrovolných hasičů v Sedlci zasloužili. Ať už to byli aktivní členové, jejich rodinní příslušníci, ti co nám nezištně pomáhali i ti, co to s námi mysleli vždy dobře. Nemalý dík patří také všem sponzorům, bez jejichž příspěvků bychom mohli těžko pořádat naše kulturní a společenské akce. V neposlední řadě naše poděkování patří Městu Sedlec-Prčice, jeho vedení a zastupitelům, obzvlášť za jejich finanční podporu při zřizování a modernizaci výjezdové jednotky JPO II.

Děkujeme všem za jejich úsilí a odhodlání, když neváhají obětovat čas, zdraví a dokonce i život pro činnost sboru. Každodenně tak naplňují heslo, jenž je vyšité na rubu našeho praporu: „Za život a majetek".

Václav Davídek

Zpracováno za pomoci podkladů příručky 100 let požárního sboru Sedlec, vydané v roce 1977, Pamětní knihy Sboru dobrovolných hasičů Sedlec, Sborníku České zemské hasičské jednoty a Knihy požárů